Každý týden hledáme zajímavé příběhy koček a jejich majitelů. A někdy, jen někdy, se zapojíme i do superhrdinů. Nevěříte tomu? Pak si rychle přečtěte více o superhrdinské práci, kterou Arianne dělá pro obyvatele svého Katshuische.
Začátek Katshuische
Arianne de Jongová je hrdou opatrovnicí 26 postižených koček v útulku Katshuisch ve Vinkelu. Kromě koček zde žije také 12 slepic a 4 králíci a ježci, kteří ji navštěvují, dostávají každý den také trochu kočičího krmiva a vody.
Jistě si dovedete představit, že péče o 26 koček obnáší nezbytnou práci. Arianne dělá veškerou každodenní práci sama, kromě toho jí naštěstí pomáhá správní rada, která jí pomáhá s administrativními záležitostmi nadace, jež byla založena v roce 2019, a s webovými stránkami. Jednou za čas také přicházejí dobrovolníci, kteří udržují pozemek a chodí pomáhat s úklidem.
Jak Arianne přišla k péči o 26 koček? To začalo až v jejích 18 letech; předtím Arianne vlastně s kočkami měla docela málo společného. Arianne studovala jejich chování a učila se za pochodu. Pak k Arianne přišla Agnes, první postižená kočka, a to Arianne podnítilo k tomu, aby se učila a poznávala ještě víc. Od roku 2012 následovalo mnoho dalších koček, do kterých Arianne investovala svůj čas a prostor. V roce 2017 nastal čas poohlédnout se po jiném domě s velkou zahradou a dostatkem místa v prvním patře, protože ne všechny kočky už mohou chodit do patra. Ve Vinkelu našla ideální místo a v roce 2019 se zrodil Kočičí dům!
Mezitím kočky přicházejí odevšad, z Řecka a Turecka, ale také od spřátelených nadací v rámci Nizozemska a od jednotlivců.
Díky nim mohu ještě lépe dělat to, co chci, a to je poskytnout všem kočkám péči, kterou potřebují.
Péče o kočky s postižením
Protože všechny kočky v Kočičím domě jsou handicapované, většina z nich potřebuje zvláštní péči. Ta začíná brzy, protože už kolem sedmé hodiny ráno kocour Hans hlasitě mňouká, protože má hlad. Jakmile Arianne sejde dolů, utišuje první hladové kočky a rychle dává koťata vyčůrat. Pak se postará o zbytek jídla a léků, vypustí kočičí nevěstu a pak jde vyprázdnit všude schované odpadkové koše. Asi o dvě hodiny později je na řadě Arianne, aby se dala do pořádku.
Protože Arianne kromě péče o všechna milá zvířátka pracuje tři dny, plánuje si na volné dny schůzky s veterinářem. Během těchto volných dnů se Arianne věnuje čištění a úpravě srsti. „Erik a Maarten docela často padají do vlastních výkalů,“ říká nám Arianne, ‚takže se o to starám a čistím je, jak jen to jde.‘ A tak se snažíme, aby se jejich kožíšky co nejlépe čistily. Kromě toho k ní pravidelně dochází i ošetřovatel.
Než se nadějete, je už 15:00, čas nechat malé zase vyčůrat a pak všechny zásobit mokrým jídlem. O hodinu a půl později následují opět léky a u každé kočky Arianne přesně ví, kdo a jak má co dostat! Protože jedna je chce v mléce a druhá v tekuté přesnídávce. Před spaním dostane Fiona poslední léky a pak je čas na odpočinek. Dokud o Hansovi druhý den ráno opět neuslyšíme!
A tak dny v Katshuischi letí.
Postižené kočky mohou žít nádherný život, pokud se jim dostane správné péče, a je mi ctí, že k tomu mohu přispět!
Hrdý na Koosje
Koosje je úspěšným příběhem Katshuisch! Jako kotě přišel Koosje k Arianne s nejkřivějšíma zadníma nohama, jaké kdy viděla. Doslova svíraly úhel 90 stupňů. Protože byl tak milý a šťastný, Arianne mu samozřejmě ráda pomohla. Bylo však třeba rychle něco udělat, protože Koosje si brzy udělal na tlapkách rány od chůze po kouscích kostí a kůže, které na to vůbec nebyly stavěné.
Arianniným úkolem bylo udržet Koosjeho při životě, dokud nedospěje, aby mohl být operován. S pomocí spousty antibiotik, protože měl velké rány. Když bylo Koosjemu 10 měsíců, Arianne viděla, že to takhle dál nejde, a kontaktovala lékaře, který ho měl operovat. Arianne se dozvěděla šokující a srdcervoucí zprávu; lékař se už neodvážil Koosjeho operovat.
Arianne si ho už natolik zamilovala, že ji tato zpráva nepřivedla k dalšímu rozuzlení. Nechtěla o Koosjeho přijít, a tak pokračovala ve svém poslání a přišla na stopu Bouvien Brocksové, naštěstí si na to troufla!
Mezitím byl Koosje stále svým šťastným já a v celém následujícím procesu se mu dařilo dokonale. Po více než roce Koosje chodil na dvou krásných rovných nohách a už mu nehrozí žádné smrtelné nebezpečí. Arianne je na Koosjeho velmi pyšná: „Krásná kočka! Jsem na něj tak pyšná. Ne každá kočka takový proces zvládne, ale on ano. A proto je radost vidět ho každý den běhat!“.
Chcete také přispět? Můžete tak učinit například měsíčním příspěvkem a stát se cukrovou tetou nebo cukrovým tatínkem Kočičího domu! Přispět, nebo si něco objednat je samozřejmě možné také na webových stránkách Kočičího domu!
Chcete se také zúčastnit rozhovoru?
Neustále hledáme nové chlupaté kamarády! Chcete si zde také přečíst svůj příběh? Pak nám neváhejte dát vědět, kdo ví, třeba vám pošleme zprávu.
Už se nemůžeme dočkat! Klikněte na odkaz níže a vyplňte otázky!
Přečtěte si další článek
Dobrodružní Bengálci
21.10.2022
Každý týden hledáme zajímavé příběhy koček a jejich majitelů. Tento týden jsme se ocitli ve Finsku u Johanny a jejích dvou bengálských koček. Toto kočičí plemeno Johanně a její rodině velmi vyhovuje, jsou aktivní a všichni rádi chodí ven. Johanna proto věděla, že bratr a sestra potřebují škrabadlo, které by splňovalo jejich potřeby!
